Čestní členové

Čestná členka ASNEP

 

Mgr. Věra Strnadová

Mgr. Věra Strnadová

Věra Strnadová se narodila v Brně. V šesti letech těžce onemocněla a během čtyř let zcela ohluchla. Vystudovala Pedagogickou fakultu v Liberci, magisterské studium absolvovala na Masarykově univerzitě v Brně. Přednášela na Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci, na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Univerzitě Hradec Králové. V mimopracovní době se věnovala dobrovolnické práci v organizacích. Podílela se na založení České unie neslyšících a na vzniku časopisu Unie. Od dubna 1997 do března 2002 byla předsedkyní ASNEP, od roku 2000 do 2004 byla předsedkyní Komory sluchově postižených při Národní radě zdravotně postižených v ČR. Od roku 2003 se věnuje práci v oblasti skrytých titulků jako předsedkyně Komise pro skryté titulky při ASNEP.

Podílela se na prosazování legislativních úprav ve prospěch sluchově postižených občanů. Byla zvolena čestnou členkou ASNEP a čestnou členkou Oblastní unie Olomouc. Kromě mnoha článků, několika skript a příspěvků do sborníků je autorkou několika knih.

Vydané knihy:

Potom ti to povíme (1994);
Jaké je to neslyšet (1995) I. cena Vládního výboru pro zdravotně postižené občany;
Komunikace neslyšících – odezírání (1996);
Hluchota a jazyková komunikace (1998);
Hádej co říkám aneb Odezírání je nejisté umění (1. vydání 1998, 2. vydání 2001)
I. cena Vládního výboru pro zdravotně postižené občany;
Jak se úspěšně vyrovnávat se ztrátou sluchu. I. díl Náhlá ztráta sluchu. 2001;
Dorozumívání s neslyšícím pacientem (2001)


Čestný člen ASNEP in memoriam

Doc. Ing. Jaroslav Hrubý, CSc.

foto Jaroslav Hrubý

Jaroslav Hrubý se narodil 11. 10. 1945 v Písku v učitelské rodině. Od r. 1949 žije v Praze, kde také navštěvoval základní a střední všeobecně vzdělávací školu.

Od roku 1963 studoval radioelektroniku na elektrotechnické fakultě ČVUT. Studium ukončil v roce 1968 s vyznamenáním a ve stejném roce nastoupil na vědeckou aspiranturu v oboru mikroelektronika v Ústavu radiotechniky a elektrotechniky ČSAV. V roce 1972 obhájil kandidátskou disertační práci o aktivních mikroelektronických filtrech. Do roku 1982 vědecky pracoval v oboru teorie elektronických obvodů a mikroelektronických obvodů.

V roce 1976 se manželům Hrubým narodila dcera Irena, která ve věku čtyř měsíců ohluchla po meningitidě. Tato událost vedla k tomu, že se začal stále více zabývat elektronickými pomůckami pro sluchově postižené. Zhruba od roku 1982 v této oblasti začal pracovat plnou kapacitou. Stal se školitelem dvou vědeckých aspirantů v lékařské elektronice a zahájili společně výzkum a vývoj elektronických pomůcek pro sluchově postižené a kochleární neuroprotézy pro neslyšící. Jejich problematika brzy přesáhla zaměření Ústavu radiotechniky a elektroniky, a proto se svými aspiranty v roce 1984 přešel do Ústavu fyziologických regulací ČSAV, kde založili Laboratoř elektronických smyslových náhrad. Vývoj prvního prototypu naší neuroprotézy ukončili v roce 1984, narazili však neočekávaně na neochotu přednosty ORL kliniky, se kterou spolupracovali, československou neuroprotézu implantovat. V době čekání na první implantaci však vyvinuli řadu dalších elektronických pomůcek (mj. československý psací telefon pro neslyšící a unikátní náramkovou vibrotaktilní pomůcku). Vytvořili první počítačové programy pro výuku neslyšících dětí. Kolem Laboratoře se tehdy začali kromě techniků soustřeďovat i speciální pedagogové, psychologové neslyšících i neslyšící aktivisté. Laboratoř se tak stala jakýmsi centrem výzkumu všeho, co souviselo s vadami sluchu. Československá neuroprotéza byla poprvé implantována v lednu 1987 a postupně ji dostalo jedenáct pacientů.

Po listopadu 1989 se J. Hrubý začal aktivně angažovat v oblasti občanských sdružení zdravotně postižených. Založil Federaci rodičů a přátel sluchově postižených a stal se jejím předsedou. V roce 1990 byl zvolen prezidentem Československé rady pro humanitární spolupráci – tehdy střechové organizace celého vznikajícího nevládního a neziskového sektoru, která sdružovala téměř 200 organizací.

V roce 1991 byl jmenován 1. místopředsedou nově ustaveného Vládního výboru pro zdravotně postižené občany. Je vládním radou a do 15. 2. 2004 pracoval jako vedoucí sekretariátu uvedeného Výboru. Je hlavním autorem a editorem tří Národních plánů opatření pro zdravotně postižené, které byly schváleny vládami České republiky v roce 1992, 1993 a 1998. Počátkem roku 2004 resignoval na svou funkci vedoucího sekretariátu, na protest proti tomu, jakým způsobem nový předseda Národní rady zdravotně postižených a místopředseda Výboru pan Václav Krása ovlivňoval činnost Výboru, což vedlo k postupné ztrátě 13 let budované prestiže Výboru a ke zhoršení vztahu ústředních správních úřadů k problematice občanů se zdravotním postižením v České republice.

Od září 1994 do února 1995 byl na Fulbrightově studijním pobytu v USA, kde provedl srovnávací studii českého a amerického zákonodárství týkajícího se zdravotně postižených.

14. dubna 1999 obhájil na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci docentskou habilitační práci v oboru speciální pedagogika.

V letech 2000 až 2003 byl mezinárodním koordinátorem projektu Internet jako potenciální zdroj nových pracovních příležitostí pro neslyšící programu Leonardo da Vinci Evropské unie. Na projektu spolupracovalo devět partnerů ze čtyř zemí a v současné době tento projekt postoupil ze 165 nominovaných mezi 30 nejlepších evropských projektů programu Leonardo.

J. Hrubý je autorem nebo editorem 15 monografií publikovaných ve čtyřech jazycích, 10 učebních textů, 14 patentů, 52 výzkumných zpráv, téměř šesti desítek původních článků a příspěvků publikovaných ve sbornících konferencí, zhruba pěti desítek popularizačních článků a více než 100 článků v časopise sluchově postižených GONG a více než 30 rozhlasových a televizních vystoupení.
Je autorem devíti překladů (včetně dvou knih) z angličtiny.