Otázky a odpovědi

Kdo jsou osoby se sluchovým postižením?

Osoby se sluchovým postižením představují velmi různorodou skupinu. Je to dáno především typem, stupněm a dobou vzniku sluchové vady. Ale bezpochyby i úrovní rozvoje osobnosti a úrovní rané i následné péče.

Obecně se používá nadřazený pojem osoby se sluchovým postižením, jelikož škála typů sluchových vad je opravdu široká a není vhodné a ani vždy možné používat jen jeden konkrétní typ.

Nedoslýchaví

Nedoslýchavost se může pohybovat od minimální ztráty sluchu přes střední až po těžkou nedoslýchavost, kdy také může být podstatně ovlivněn vývoj mluvené řeči a schopnost porozumět jí. Ztráta sluchu může být rovněž na každém uchu jiná.

Jedná se o velice různorodou skupinu, jelikož ji tvoří jak lidé se stařeckou nedoslýchavostí, tak i lidé, kteří se sžili s neslyšící menšinou. Nedoslýchaví lidé však zpravidla za pomoci kvalitních kompenzačních pomůcek, které umožňují trénink sluchu a lepší vnímání řeči, komunikují mluveným jazykem a pomocí odezírání. Vše je ovšem závislé na míře ztráty sluchu. Někteří nedoslýchaví mohou telefonovat, ale jejich mluva není úplně srozumitelná, u jiných je to naopak. Někteří nedoslýchaví mluvený jazyk doprovází znaky. (Hrubý, 1999; Červinková, 2004, http://ruce.cz/clanky/1/2-svet-neslysicich)

Ohluchlí

Jsou to lidé, kteří přišli o sluch až po rozvoji mluvené řeči. Tito lidé preferují při komunikaci mluvený jazyk a odezírání. Mluvená řeč ohluchlých může mít různou úroveň, což je dáno dobou, kdy ke ztrátě sluchu došlo. Není ale výjimkou, když mluvený jazyk doprovází znakovanou češtinou. (Hrubý, 1999; Červinková, 2004, http://ruce.cz/clanky/1/2-svet-neslysicich)

Osoby s prelingvální úplnou hluchotou

Jako prelingválně neslyšící se označují osoby, které přišly o sluch před narozením anebo ztratily sluch před rozvojem mluvené řeči, a to tak, že absolutně, nebo mají nevyužitelné zbytky sluchových vjemů.(Červinková, 2004, http://ruce.cz/clanky/1/2-svet-neslysicich) Neslyšící preferují ke komunikaci se slyšícím okolím především znakový jazyk. (Hrubý, 1999)

Je v pořádku, když pro neslyšící používáme označení hluchoněmý?

Pro mnoho neslyšících je označení „hluchoněmý“ hanlivé, urážející. Neslyšící nejsou němí, pouze neslyší. Nic jim nebrání v tom, aby mluvili, nemají narušené mluvní ústrojí. Pouze hlas a řeč nikdy neslyšeli, a proto si nemohli mluvený jazyk osvojit nápodobou, jak je to běžné u slyšících lidí. Neslyšící nemohou sluchem kontrolovat, jak jejich hlas zní, a uvědomují si, že pro osoby, kteří s nimi nejsou běžně v kontaktu, může být jejich mluva nepříjemná a těžko srozumitelná.

Označení „hluchoněmý“ nedává smysl ani z historického pohledu, protože mnoho desetiletí byli neslyšící vzdělávání orálně, byli tedy nuceni k odezírání a mluvení. Označení neslyšícího jako hluchoněmého je zcela paradoxní a nevhodné.

Je pravda, že mluvenou komunikaci můžeme písemnou komunikací v češtině plnohodnotně nahradit?

Toto platí pouze u osob ohluchlých nebo nedoslýchavých, které měli nebo mají možnost alespoň částečně slyšet mluvený jazyk. Prelingválně neslyšící lidé mají jako svůj první jazyk znakový jazyk a český jazyk je pro ně cizím jazykem. Proto dělají v psaném textu chyby a písemná komunikace jim nepřináší 100% porozumění. Mnohdy je naopak přivádí do rozpaků a oni se cítí méněcenní, jelikož si svou nejistotu v psané češtině plně uvědomují.

Je pravda, že tlumočník nikdy nemůže přetlumočit vše, co je v mluveném jazyce řečeno?

Znakový jazyk má všechny rysy přirozeného jazyka. Je jako jazyk naprosto plnohodnotný a nezávislý na jakémkoli jiném jazyce. Lze jím vyjádřit naprosto vše, co je třeba, a není nutno cokoliv zjednodušovat a přetvářet.

Tlumočník je vlastně sociální pracovník, při tlumočení hlavně pomáhá vyřešit situaci, vyplňuje za neslyšícího formuláře a jiné věci, je to tak?

Tlumočník neřeší situaci za neslyšícího klienta ani neplní úkoly, které jsou kladeny na klienta. Takové chování je proti etickému kodexu tlumočníka a je jasným signálem nabourání osobní vůle klienta.

Co si máme představit pod pojmem tlumočení pro neslyšící?

Tlumočením pro neslyšící se rozumí překlad nebo převod jazykového materiálu, a to nikoliv jen z mluvené češtiny do čes­kého znakového jazyka či znakované češtiny a naopak, ale i při převodu znakovaného projevu do psané češtiny nebo při překladu psaného textu do českého znakového jazyka či znakované češtiny.

Takže jazykem neslyšících je znakový jazyk?

Ano.Český znakový jazyk je základním dorozumívacím jazykem neslyšících v České republice. Je to přirozený, plnohodnotný komunikační systém tvořený specifickými, vizuálně pohybovými prostředky, tj. tvary rukou, jejich postavením a pohyby, mimikou, pozicemi hlavy a horní částí trupu. Český znakový jazyk základní atributy jazyka, tj. znakovost, systémovost, dvojí členění, produktivnost, svébytnost a historický rozměr. Je rovněž ustálen po stránce lexikální i gramatické. (zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, § 4) „Znakový jazyk jiný slovosled (znakosled) i gramatiku než čeština. Například vztahy, které se v češtině vyjadřují spojkami, předložkami a podobně, se ve znakovém jazyce vyjadřují umístěním pozice ruky v prostoru.(http://ruce.cz/znakovy-jazyk)

A jak máme chápat znakovanou češtinu?

K termínu znakovaná čeština uvádí J. Hrubý: Znakovaná čeština není jazykem, ale umělým systémem, pomůckou, kterou vymysleli slyšící, aby se snáze domluvili s neslyšícími. (Hrubý, 1996, s. 101)

Znakovaná čeština využívá gramatické prostředky češtiny, která je současně hlasitě nebo bezhlasně artikulována. Spolu s jednotlivými českými slovy jsou pohybem a postavením rukou ukazovány jednotlivé znaky, převzaté z českého znakového jazyka.“ (zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, § 6).

V posledním desetiletí se proti znakované češtině někteří neslyšící velice bouřili. Mnoho let jim byla podsouvána jako jakási forma spisovného znakového jazyka, zejména učiteli a tlumočníky, což nebylo v pořádku. Znakovaná čeština má své opodstatnění při komunikaci ohluchlých, někdy i nedoslýchavých osob, protože jim pomáhá jako dílčí prvek lepé odezřít problematická slov a ulehčuje jim celou komunikaci. Není však vhodné ji používat jako jakousi obecnou jazykovou formu pro všechny. Je velmi dobře, že v roce 2008 vstoupil v platnost zákon o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, který umožňuje zvolit si svobodně nejvhodnější komunikační prostředek.

Pro Asnep vytvořila Bc. Martina Kronusová

Publikováno: 13.3.2012