MEMORANDUM O PŘÍSTUPNOSTI INFORMACÍ PRO LIDI SE SLUCHOVÝM POSTIŽENÍM

V České republice žije přibližně 500 000 lidí s postižením sluchu, kteří dennodenně narážejí na komunikační bariéry v pracovním i v soukromém životě, včetně bariér v rovném přístupu ke vzdělávání. Přístupnost informací pro zmíněnou skupinu obyvatel se často zajišťuje neefektivně nebo se na toto téma úplně zapomíná.

Hlavním důvodem, proč vydáváme toto memorandum, je skutečnost, že i když lidé se sluchovým postižením mají právo* na přístupná opatření, v reálu se jejich potřeby často opomíjí nebo jejich naplnění není systémově zajištěno.

Skupina osob se sluchovým postižením zahrnuje několik podskupin, které mají výrazně odlišné komunikační potřeby. Cílem memoranda je přiblížit veřejnosti, jaké potřeby to jsou, a informovat, jak je lze v praxi naplnit.

Memorandum stručně popisuje, co osoby se sluchovým postižením potřebují, pokud jde o přístupnost informací v prostoru digitálním i fyzickém, aby měly možnost plnohodnotně vést běžný život.

Signatáři tohoto memoranda se připojují k následujícímu stanovisku Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP):

V digitálním prostoru, tedy na webových stránkách, v aplikacích, v elektronických dokumentech či médiích (televize, rozhlas) osoby se sluchovým postižením nemohou vykonávat některé běžné činnosti, protože například:

• u videí v mluvené češtině chybějí titulky či přepisy
• chybějí přepisy audiálních děl (např. podcastů)
• texty jsou psané složitým jazykem, kterému mohou mít neslyšící uživatelé českého znakového jazyka problém rozumět
• u videí v mluvené češtině chybějí překlady/tlumočení do ČZJ
• chybějí překlady do ČZJ na webových stránkách u delších psaných textů či textů, kdy je klíčové, aby jim čtenář porozuměl a správně je interpretoval

V prostoru fyzickém narážejí lidé se sluchovým postižením především na následující problémy:

• nedozvědí se, že např. hoří, protože často nejsou instalovány světelné signalizace požáru
• nedozvědí se o obsahu hlášení na nástupištích vlaků ani v jiných dopravních prostředcích např. o změně trasy
• nedostanou se do budov, kde je potřeba využít pouze zvonek a vzdáleně komunikovat s recepcí
• nezískají aktuální informace při nákupu vstupenky u pokladny na výstavách či v muzeích, protože tyto informace jsou k dispozici pouze hlasovou formou
• narážejí na obecnou neznalost toho, že v určitých situacích (např. na úřadě, u lékaře, na policii a kdekoli, kde se komunikuje tváří v tvář) musí být přítomen tlumočník českého znakového jazyka a simultánní přepisovatel, takže někdy musí jejich přítomnost složitě obhajovat
• jen malé množství veřejně přístupných akcí se tlumočí do ČZJ a simultánně přepisuje
• je nedostatek pracovníků poučených, jak komunikovat s osobami se sluchovým postižením
• je nedostatek pracovníků, u kterých se předpokládá přímá komunikace v ČZJ (např. pedagogický pracovník, sociální pracovník atd.)
• je nedostatečná technická podpora pomůcek pro osoby se sluchovým postižením ve veřejném prostoru, jako jsou indukční smyčky nebo jiné technologie, a jejich nedostatečná inovace a údržba
• o přístupných akcích a opatřeních nejsou lidé se sluchovým postižením dostatečně informováni

• je nedostatečná technická podpora pomůcek pro osoby se sluchovým postižením ve veřejném prostoru, jako jsou indukční smyčky nebo jiné technologie, a jejich nedostatečná inovace a údržba
• o přístupných akcích a opatřeních nejsou lidé se sluchovým postižením dostatečně informováni

Uvedené služby musí zajišťovat odborníci, kteří se dané činnosti věnují profesionálně. Musí se jednat o experty, kteří podobu služeb nastavují v úzké součinnosti se samotnými uživateli (jde o jejich zaměstnání, mají v příslušném oboru potřebné znalosti, dovednosti a kompetence, znají pravidla své profese – profesní standardy a normy, etické kodexy – a pracují v souladu s nimi).****

Aby se požadavky na přístupnost informací pro lidi se sluchovým postižením naplňovaly v souladu s platnou legislativou, požadujeme, aby vláda ČR podnikla následující kroky:

1. Neprodleně řešit systémové financování služeb a zavádění služeb a opatření k přístupnosti. Současný stav totiž často brání tomu, aby jednotlivé subjekty mohly mít náklady na tyto služby a opatření přímo ve svých základních rozpočtech.
2. Řešit vytvoření standardů poskytování služeb v oblasti přístupnosti informací pro osoby se sluchovým postižením a vznik metodik – srozumitelných návodů pro realizaci služeb a opatření. Standardy i metodiky musí vytvářet týmy odborníků a jejich doporučení musí být potvrzena uživatelským testováním. Zároveň stát musí vznik standardů a metodik financovat.
3. Neprodleně řešit vznik transparentních, objektivních kontrolních mechanismů a nástrojů, aby bylo možné prokázat odpovídající kompetence u poskytovatelů konkrétních služeb (např. zkouška z ČZJ jako cizího jazyka dle „Společného evropského referenčního rámce pro jazyky“ pro tlumočníky i další profesionály, kteří komunikují přímo v ČZJ).
4. Vždy přizvat ASNEP jako klíčového partnera na veškerá jednání, která se týkají přístupnosti pro osoby se sluchovým postižením v prostoru digitálním i fyzickém a dalších témat souvisejících s jejich veřejnými zájmy.