Vážený pane Redlichu,
na Vaši stížnost odpovídáme formou otevřeného dopisu v češtině a v českém znakovém jazyce. Odpověď vypracovala Expertní komise pro otázky tlumočení pro neslyšící a rada ASNEP, která vysvětlí postup schvalování v ASNEP. S dovolením budeme následně v celém textu používat pro pojmenování Deklarace Asociace neslyšících nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP) k výuce českého znakového jazyka zkrácený název a to Deklarace.
Velice nás mrzí, že se vás Deklarace osobně dotkla. Rozhodně to nebylo jejím cílem. Cílem Deklarace je ochrana českého znakového jazyka a ochrana komunity neslyšících, což věříme, že je v zájmu nás všech.
Deklarace reaguje na podněty z komunity neslyšících, která je znepokojena situací z některých koutů České republiky, kde kurzy českého znakového jazyka vyučující nekvalitní a nekvalifikovaní slyšící vyučující. Také reaguje na situaci na sociálních sítích u nás (ve světě se také dělo a bohužel nadále děje), kde informace o českém znakovém jazyce a komunitě neslyšících sdílejí slyšící osoby. Deklarace se opírá o Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením a prohlášení Světové federace neslyšících (WFD) a prohlášení National Association of the Deaf (NAD), které se také zabývají tím, kdo by měl být lektorem národního znakového jazyka.
Deklarace není zákon, je to prohlášení. Prohlášení, které obsahuje pro členy komunity neslyšících zcela samozřejmou věc, tedy že lektorem českého znakového jazyka má být neslyšící člověk. Využití tohoto dokumentu je doporučení např. pro média či při komunikaci s poskytovateli kurzů vedenými slyšícími lektory. Těm může být Deklarace dobrým zdrojem informací, kdo je kvalifikovaný neslyšící lektor českého znakového jazyka.
Deklarace byla plnohodnotně schválena členskými organizacemi ASNEP v souladu se stanovami ASNEP. Plné znění je možné najít ve stanovách. Ve zkratce: pro platnost hlasování je potřeba nadpoloviční účast členů, což bylo splněno. Ze zúčastněných členů hlasovalo pro Deklarace více jak polovina. Deklarace tedy byla v souladu se stanovami schválena.
Pane Redlichu, nikdo, ani Deklarace nezpochybňuje vaše vlastní osobní zkušenosti, vaši zkušenost s českým znakovým jazykem a s životem neslyšících lidí. Nikdo se však nemůže stoprocentně vcítit do druhého člověka (ani slyšícího do slyšícího či neslyšícího do jiného neslyšícího), a už vůbec ne, pokud mají odlišnou formu vnímání světa, odlišné životní zkušenosti, odlišné zkušenosti s přístupem ke své osobě, s odlišnou dostupností vzdělání a získávání informací.
V úvodu Deklarace se píše, že „Asociace neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP) je znepokojena informacemi o tom, že výuky českého znakového jazyka (včetně osvěty o jazyce, kultuře a životě neslyšících) se stále častěji ujímají slyšící lidé.“ Nejde tedy o to, že slyšící veřejně hovoří o svých zkušenostech. Jde o to, když slyšící člověk veřejně mluví o zkušenosti neslyšících. To je zásadní při pořádání např. osvětových přednášek o komunitě neslyšících, které se rozhodnou vést slyšící lidé, nebo právě i při výuce českého znakového jazyka v kurzech vedené slyšícími lektory. Součástí výuky českého znakového jazyka má být i předávání zkušeností a kulturních znalostí, které slyšící člověk nemůže studentům adekvátně předávat.
Zde může přijít usouvztažnění k výuce mluvených cizích jazyků, které často vyučují nerodilí mluvčí, např. na českých školách učí angličtinu čeští učitelé – nerodilí mluvčí angličtiny. Nicméně v těchto případech se jedná o zcela odlišnou situaci, která je dána odlišným vývojem jak lingvistickým, tak pedagogickým. Angličtina má oproti českému znakovému jazyku dopodrobna prozkoumanou a zaznamenanou jazykovou podobu. Což vede k tomu, že učitelé mají odbornou oporu pro vybranou podobu jazyka (angličtina má samozřejmě nespočet variant a nejméně sedm popsaných spisovných variant), kterou svým žákům předávají. Díky těmto odborným lingvistickým materiálům mohlo vzniknout velké množství učebních materiálů, které učitelé mohou používat. A zároveň učitelé museli projít vzděláváním a to nejen, že se sám museli anglicky perfektně naučit, ale museli projít i vzděláváním pedagogickým, aby uměli učit. Situace českého znakového jazyka je momentálně naprosto odlišná. Ale i situace s českým znakovým jazykem se vyvíjí. Po revoluci v roce 1989 jsme v České republice také neměli kvalifikované učitele angličtiny a výuka angličtiny měla velmi rozdílné kvality. Po skoro 30 letech, kdy se výuka angličtiny v ČR vyvíjela, se dostala na úplně jinou úroveň a může být řečeno, že momentálně se jedná o kvalitní výuku od kvalifikovaných učitelů, včetně těch, kteří nejsou rodilými mluvčími. S českým znakovým jazykem je v tomto ohledu situace částečně analogická.
V Deklaraci se dále píše: „Situace, kdy český znakový jazyk vyučují slyšící lidé, zároveň vede k zúžení pracovních příležitostí pro neslyšící, k jejich znevýhodňování na trhu práce.“ Logicky, pokud kurz českého znakového jazyka vede slyšící člověk, přestože je k dispozici potenciální neslyšící lektor, je tento neslyšící lektor znevýhodněn na trhu práce. Pokud probíhá spolupráce při pořádání kurzů českého znakového jazyka mezi slyšícími a neslyšícími, kdy např. slyšící vedou kurzy ve smyslu jejich organizace, zajišťují administrativu, prostory a další podporu a neslyšící lektoři přímo vyučují český znakový jazyk, tak v tomto ohledu se jedná o praktiky v souladu s Deklarací. Zároveň neslyšící lektor může být velmi důležitým vzorem například pro slyšící rodiče neslyšících dětí, kteří se budou v kurzech učit český znakový jazyk pro své děti a uvidí zde úspěšného neslyšícího dospělého. Stejně tak je důležité i pro samotné neslyšící děti a mládež vidět úspěšného neslyšícího dospělého, může to být jejich vzor.
Dovolíme si zde ještě jednou shrnout smysl a cíl celé Deklarace, a tím je ochrana neslyšících a ochrana českého znakového jazyka a také představení pozice kvalifikovaného neslyšícího lektora, který předává znalosti o českém znakovém jazyce a o komunitě neslyšících. Takový kvalifikovaný neslyšící lektor se neustále vzdělává jak v jazykové oblasti českého znakového jazyka, tak i v oblasti pedagogické, včetně metod a postupů výuky.
Věříme, že naše odpověď poskytla dostatečné dovysvětlení smyslu Deklarace. Tím je ochrana českého znakového jazyka a ochrana komunity neslyšících, což je, doufáme, naším společným zájmem.
S pozdravem
členové Expertní komise pro otázky tlumočení pro neslyšící
Rada ASNEP